Popsaná lavice

Poupata

1:Snad pEostý si tiše předčítám,
v lavici psC#maný vzkazy, který znám,
kF#molik slov, co vrHyto je tam
tG#muší už skoro vybledlC#mou,C#m/H 
kdAyž si čtu, divnej pEocit mám,
F#memýšlím, jak ta lHéta jdou.
R:TEěch knížek čtAených pEod lavicíA,
tEěch kaněk v sAešitě a kEolemA,
Ea místo vzG#7orců v pC#močetniciA 
nF#mapsáno "Školo, sbHohem!"
2:Dny běží, v lavici usedám,
na desce tužkou další dopis mám,
kolik papíru by potřeboval ten,
který sem prózu tajně psal
a hledal slova, která zpestří den,
den, kdy jsem u tabule stál.
3:Však jednou, až roky odletí,
v lavici zbydou jen slzy dojetí,
život rozdělí běh klidných školních let,
vzpomínky v hlavě zůstanou,
vzpomínám, jak byl krásnej svět
v lF#maviciH tužkou popsanEouEmaj7 ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:53.246+00:00
Výsledky hledání: